Morčata

10. dubna 2013 v 12:34 | Já |  Pets
Ahoj další pokračování rubriky pets.
Tentokrát o morčatech.
Je to 1. část příšrě bude pokračování o péči o morčata.
Já nevím jak vy ale já miluju morčata.
Máme doma tři.
Postupně jsme jich měli několik.
Tady je seznam: Bubla (moje) a Punťa ( to jsme se sestrou byly ještě docela malé)
Pak zemřela Bubla (ve dvou letech) na slabé srdce a nastoupila Bubla2.
Po asi třech letech zemřela Punťa na stáří
Docela dlouho jsme hledali náhradu a nakonec táta přivezl z Písku malinkou roztomilou Makynku
(takové dostala jméno)
Jenže Makynka po půl roce zemřela na zažívací potíže. To se stalo zrovna když moje sestra nebyla doma.
Přespávala v klubovně se skautem.
Věděla sice, že je morče nemocné, ale stále doufala, že se uzdraví. Ale Maky přes všechnu péči lékařky
zemřela. Ještě ten den jsem potkala sestru. Byla jsem v obchodě a ona seč mě ptala na Makynku.
Jenže maky v té době už byla mrtvá. Nevěděla jsem co odpovědět. Tak jsem řekla, že jí je dobře.
Byla to pravda. Nic jí už nebylo.
Než se sestra stihla vrátit jsme koupili další morče.
Když už jsme se vzdávali naděje, že bychom mohli nějaké morče koupit (všude měli jen samečky a my
jsme chtěli samici) jsem objevila letáček s rozpisy kde ještě v okolí prodávají morčata. Jenže skoro
všude jsme už byli nebo to bylo moc daleko. ale táta věděl kde je OC6 a vzal nás tam (po přemlouvání
mamky). Od té doby máme pořekadlo za dvě minuty devět. A to vzniklo tak, že jsem vběhla do pet shopu
a ptala se na morčata. Prodavačka mi ukázala kde je jejich klec a bylo tam poslední morčátko.
Ptala jsem se jestli je to holka. A BYLA. Měla jsem obrovskou radost. Vypadala jako žemlička tak jsme jí
tak pojmenovali. A sestra jí to jméno nechala. Ale abych se vrátila k tématu..
Z obchoďáku jsme vyběhli za vě minuty 9. No a v devět zavírali. Byla jsem nesmírně šťastná.
Jenže potom chtěl morče i můj bratr. Dostal ho. Dala nám ho jedna kamarádka, kterým se morčata
přemnožily. A dostala jméno Pipi.
Takže teď máme Bublu Žemlu a Pipi.
Bubla je uš stará babička. Tak každý den doufám, že když přijdu domů bude ještě dýchat. Když náhodou
nehybně leží a vypadá to, že nedýchá hrozně se vyděsím a kontroluji jí dech. Ale pořád když se jí něco
nelíbí umí dost rychle utéct.
No a to jsou naše morčata. Mám je moc ráda a myslím, že morčata jsou úžasný!

Obrázek je z blogu svět morčat (pěkný blog)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bellblog bellblog | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 20:09 | Reagovat

Ahoj, ptala jsi se mě jestli si mě můžeš přidat do oblíbených odkazů - OO. Jsně že můžeš. ;-) Jestli chceš, klidně si Tě přidám taky, stačí napsat! ;-)
Ahoj, bellblog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama